4. den
Špatným zážitkem z ubytování si nebudu kazit další krásný den. Sedám na kolo a vyrážím dál. Na dnešní úsek jsem se hodně těšil a mám radost, že je slunečný. To sluníčko dělá divy a co teprve ty fotky 
. Z Berouna až na Karlštejn vede kolem Berounky hezká asfaltová cyklostezka. Z jedné strany řeka, sem tam rybář, z druhé skály, no prostě nádhera. Po pár km jsem dorazil k Tetínským skalám. Ty jsou poslední dobou nějaké nestabilní, hrozí pádem kamenů a tak je dočasně na cyklostezce zákaz vjezdu. Cyklisté tam ale jezdí, tak to risknu a pokračuji dál. Po chvilce, asi v 9.30hod dorážím do obce Karlštejn. Nedočkavě vyhlížím hrad a on nikde. Odbočuji doleva a po pár metrech se ukáže v celé své kráse - Karlštejn. Nádhera, která se neokouká. Hrozně mě překvapuje, jak málo lidí tu je. Hlavní magistrála se teprve probouzí, stánkaři vyskládávají své zboží. Chcete-li si v klidu vychutnat krásy Karlštejna, zajeďte tam v květnu v úterý k ránu. Na Karlštejně se kochám a sluním asi hodinu. Víte, jak v tuto dobu voní Karlštejn? Šeříkově . Nechce se mi, ale pokračuji dál. Nesjíždím zpět k Berounce, ale pokračuji dál za Karlštejn. Trochu mě překvapuje, že jedu pořád do kopce, hrady se přece stavěly na kopci, ale Karštejn byl spíše taková zašívárna Karla IV. a skrýš korunovačních klenotů, tak proč ne. Po chvilce šlapání zastavuji u filmařsky profláknutého lomu Velká Amerika. Je velký, hluboký a barevný. Mám chuť se jít okoupat, ale vstup je pod pokutou 15 000 Kč a hlavně nechci nechávat všechny věci nahoře bez dohledu. Pokračuji dál po okreskách a kolem poledne se na obzoru objevuje Praha. Hledám cestu do Prokopského údolí, kterým chci do města přijet. Prokopák je krásný, což je vidět i z vlaku, ale pokud ho chcete projet celý od západu, chtělo by to horské kolo. Cesta je přírodní, kamenitá, nahoru a dolů. Od restaurace (zhruba uprostřed údolí) už vede krásná asfaltová cesta. Je to tu takové výletiště pro Pražáky a oáza klidu. Průjezd Prahou moc nedoporučuji. Ne, že by to nešlo, značeno je to celkem dobře, ale je to adrenalinová záležitost - spousta aut, čekání na semaforech, smog, troubení a místy jízda po tzv. kočičích hlavách. Lepší to je až v místních částech - Háje, Záběhlice. Dál pokračuji po okreskách přes Průhonice do Říčan. Tam mě nejvíc zaujalo vlakové nádraží se širokým průjezdem pod kolejemi a výškový rozdíl je řešen jakousi spirálou, po které se pohodlně dostanete bez sesednutí z kola. Je vidět, že někde to jde. Pak jsem najel na tzv. Černokosteleckou výpadovku a přes Jevany dojel do Kostelce nad Černými lesy, kde jsem sehnal skvělé ubytování. Na tachometru mám 427km.
